Vzdušně-výsadkové operace patří mezi ty nejkomplexnější úkoly nově budovaného výsadkového pluku. Proto je nemůže s nadějí na úspěch provádět nikdo jiný než výsadkáři, kteří jsou pro ně předurčeni – svým specifickým výběrem, organizační strukturou, výzbrojí i výcvikem.

Tento typ operací předpokládá zasazení jednotek na padácích nebo pomocí přistávacího výsadku s využitím vrtulníků. Pro názorné příklady nemusíme pátrat příliš daleko v historii. Každý zná padákové a kluzákové výsadky během operace Overlord nebo Market Garden v období 2. světové války nebo zasazení amerických vojáků vrtulníky do neprostupné džungle jižního Vietnamu. Věděli jste ale, jak významnou úlohu hráli před několika lety francouzští výsadkáři v operaci Serval při ovládnutí letiště Timbuktou padákovým výsadkem v africkém Mali?

Taktické úkoly výsadkářů po seskoku, resp. přistání, mohou být různé. Provádění léček a přepadů, manévrový boj, demonstrace síly nebo ovládnutí důležitého objektu. Zpravidla se však jedná o úkoly v týlu nepřítele, jejichž splnění má zásadní vliv na další průběh operací a činností prováděných hlavními silami nadřízeného stupně.

Výsadkáři byli vždy předurčeni k provádění činnosti „za horizontem“, za nepřátelskou obrannou linií, v týlu nepřítele. Jak jinak se nepříteli dostat do týlu než pomocí padákového seskoku nebo rychlého přistání vrtulníků, případně s využitím lehkých bojových vozidel, které ve vhodném čase a místě rychle a nepozorovaně proniknou mezerami v nepřátelské sestavě? A kdo jiný by tento typ úkolů měl plnit, když ne výsadkáři?

Výsadkáře v týlu nepřítele čeká dlouhodobé plnění úkolů, při kterém budou odkázáni jen sami na sebe. Američtí a britští výsadkáři v Normandii působili za německou linií několik dní, klidně i v malých skupinách, kdy drželi mosty a křižovatky, palbou narušovali pohyb nepřátelské techniky a s využitím léček likvidovali vojáky nacistického Německa. To vše až do té doby, než se spojili se spojeneckými jednotkami postupujícími z vyloďovacích pláží a směřujících do vnitrozemí.

Operace vyhledej a znič patří mezi tradiční doktrinální úkoly výsadkových jednotek. Jejím cílem je navázat a udržet kontakt s nepřátelskými skupinami, pokud je to nutné je pronásledovat a následně provést jejich likvidaci nebo zajetí. Aby byly jednotky co nejvíce mobilní a schopné efektivně vyhledávat a pronásledovat nepřítele, pohybují se s minimální výstrojí a výzbrojí. Z dlouhodobějšího hlediska je tedy nutné předpokládat nutnost častého dozásobení.

V případě konfliktu a pohybu nepřátelských jednotek na území České republiky je nezbytná součinnost s Policií České republiky, stejně tak využití specializovaných prostředků a odborníků, jako jsou psovodi, bezpilotní průzkum či vrtulníkové letectvo. A rozhodně u pilotů neplatí to samé jako ve filmu Copak je to za vojáka – „ten je slušnej, toho hlásit nebudeme“.

Boj na zdrženou je jedním z druhů obranných činnosti, které výsadkový pluk provádí. Skládá se většinou ze vzájemně se doplňujících taktických úkolů, kterými jsou zejména zřizování blokovacích postavení, provádění léček a palebných přepadů s cílem narušení tempa a charakteru činnosti nepřítele.

Dnešní podoba válčiště je samozřejmě diametrálně odlišná od těch, které známe z obou světových válek či z pozdějších konfliktů. Soudobé bojové operace již neprobíhají ve spleti zákopů a bunkrů, ani na otevřených polích ruské tajgy, ale v drtivé většině v urbanizovaném prostředí, městské zástavbě či jejím okolí. Právě toto prostředí je ideální pro vedení boje na zdrženou, kdy se jednotky pluku díky svému specifickému výcviku dokáží bránit i silnějšímu nepříteli v řádech dnů a týdnů.

Menší palebná síla lehce vyzbrojených jednotek pluku je při tomto typu operací nahrazena vysokou mobilitou a flexibilitou nasazení. Je to stejně jako s „přísavnou bombou z příručky“ kapitána Millera v Zachraňte vojína Ryana - vynalézavost a improvizace chrudimských výsadkářů je nezměrná.

Přepadové operace jsou klasickým zástupcem rodiny úderných operací, jejichž cílem není pouze fyzické ničení infrastruktury nebo sil a prostředků nepřítele, ale obvykle na ně bývá navázán i další záměr nadřízeného stupně pro provedení rozhodující operace.

Přepadové operace se na rozdíl od operací s využitím léček zaměřují na stacionární cíle, konkrétní podoba úkolu tak může být například zničení nepřátelského místa velení, zničení skladu pohonných hmot, získání důležité nepřátelské výzbroje nebo vzetí zajatce. Pokud není stanoveno jinak, jednotky se po splnění úkolu z objektu stahují. Proto není nezbytně nutné dbát na to, aby funkčnost objektu přepadu zůstala zachována.

Počítá se do rodiny úderných operací a mezi výsadkáři jsou i proto operace s využitím léček tak hojně využívané. Na rozdíl od přepadu se jedná o úder na pohybující se objekt, tedy například kolonu vozidel nebo pěší patrolu nepřítele. Cíle operace však zůstávají stejné. Zničit, zajmout, získat zpravodajské informace nebo důležitý materiál.

Výsadkové jednotky jsou schopny ničit i výrazně silnějšího nepřítele, a to palebně. Nedílnou součástí léček je také práce s ženijními prostředky, jako jsou protitankové miny, průbojné nálože a ženijní zátarasy určené prioritně pro zastavení nepřátelské techniky.

Operace na ovládnutí mohou na první pohled částečně splývat s přepadovými operacemi, je však mezi nimi hned několik zásadních rozdílů. Hlavním úkolem je získání kontroly nad klíčovým objektem, u něhož se předpokládá jeho další využití vlastními silami. Z tohoto důvodu je nezbytné, aby objekt zůstal nepoškozen, což se u přepadových operací nevyžaduje. Hlavním rozdílem však je, že po obsazení objektu nedochází ke stažení jednotek, ale ty drží objekt až do vystřídání a předání jiné, mnohdy specializované, jednotce nebo skupině. A o jaké objekty se může jednat? Například letiště, přístavy, elektrárny, vysílače.

Z povahy zájmových objektů je patrné, že pro tento typ operací je nezbytné využití specialistů, mnohdy i z civilního sektoru. Sice s tímto specialistou asi nebudeme skákat do Indického oceánu jako SEAL Team Six při záchraně kapitána Phillipse, ale někde „na chvostu“ asi bude. Velitelé našich komand jsou sice hlavy otevřené, ale zahrávat si s červeným čudlíkem v jaderné elektrárně, která byla po nějakou dobu v rukou nepřítele - to je i na ně moc.

Tyto operace probíhají většinou na území cizího státu, kde selhal vládní aparát a dochází k eskalaci napětí (stabilizační), nebo kde vládnoucí síly nemají dostatečný vliv a prostředky na zabezpečení pořádku a vytvoření bezpečnostních složek (poradenské).

Poradenské operace jsou typ operací, které výsadkové jednotky provádí už několik let na území Afghánistánu, v posledních letech také na horké půdě v africkém Mali. Tento typ operací s sebou přináší mnohá specifika v podobě větších požadavků na jazykovou vybavenou, schopnost přizpůsobit se kulturním a náboženským odlišnostem, ale také nutnost ochrany vlastních sil během poradenské činnosti. Zkušenosti s těmito úkoly máme a jsme připraveni v případě nutnosti v jejich plnění pokračovat.

Tyto operace jsou jednou ze zcela nových operací, kterou bude výsadkový pluk provádět. Zpravidla se používají v situaci, kdy po přírodní katastrofě nebo v případě zhoršení bezpečnostní situace na území cizího státu, bude potřeba evakuovat diplomaty, pracovníky neziskových organizací nebo jiné civilní osoby.

Operace NEO nelze zaměňovat s operací HR (Hostage Rescue – záchrana rukojmí). Ty jsou zodpovědností policejním nebo vojenským speciálním jednotkám.

A jak by operace NEO vypadala v podání chrudimských výsadkářů? V úzké spolupráci s jinými složkami, ať už z armádní nebo civilní sféry, po překvapivém přesunu do zájmové oblasti a zajištění prostoru vyzvednutí by pluk zabezpečil přesun ohrožených civilních osob a zajistil jejich odsun zpět do vlasti. Jednoduché jako facka, že?

Taktická záchrana leteckých osádek je jednou ze zcela nových úkolů výsadkového pluku. Neplést s činností CSAR (Combat Search and Rescue), pro kterou jsou předurčeny a vycvičeny jiné specializované jednotky.

Provedení operace TRAP je nemyslitelné bez úzké součinnosti s vrtulníkovým letectvem. Nejčastějším způsobem dosažení sestřelené letecké osádky je proto vrtulníkový výsadek, který krátce po přistání nebo slanění (pomocí statického nebo „rychlého“ lana) zaujímá obranný perimetr, aby umožnil nutnou identifikaci a evakuaci letecké osádky. Celá akce většinou netrvá více než pár minut. Proč se také na horké půdě zdržovat déle než je potřeba, že?